Vím, titulek zní až dramaticky a nejsem zrovna přítelem různých rekapitulací, přílišného ohlížení a přemílání minulosti, ale přece jen rok 2015 byl nejen pro mě velmi intenzivním obdobím, plným změn často ve stylu co Tě nezabije, to Tě posílí. Změny a zážitky byly pozitivní i negativní. Pokusím se o takové stručné shrnutí s časovou posloupností, jak jednotlivé události přicházely. Rozhodně jsem vůbec netušil, že relativně nepříliš událostí co do počtu, se mnou zatřese a vše uvnitř doslova přeskládá do úplně jiné struktury. Velmi obrazně řečeno, nicméně takový pocit z roku 2015 mám.
Leden
Znáte takový ten pocit a plánování do nového roku, vnitřně si řeknete dobře, konec roku byl trochu uspěchaný, a tak si v lednu dám trochu „oraz,“ hezky klídek, pohoda a žádný spěch, hezky nabírat síly na budoucí dění. Jenže já už věděl, že leden 2015 nebude zcela klidný měsíc už od prosince. Blížil se první Rope Spirit. Přípravy byly v plném proudu, jenže ono se řekne přípravy v plném proudu, ale představte si situaci, že máte mít první vystoupení na ryze vázací akci před přibližně dvousethlavým publikem a k tomu vystupujete s modelkou, která není partnerkou a má také svůj osobní život a zrovna se v něm dějí velké změny jako odjezd blízkého na stáž do zahraničí apod.. A když se všechny ty okolnosti fakt „dobře“ potkají, zjistíte, že nemáte čas, který jste si plánovali na přípravu, máte ho sotva desetinu. A k tomu všemu Vám kvalitně zintenzivní vnitřní neklid i to, že na stejné akci bude i zahraniční host jako je Yoroi Nicolas. V tu chvíli míra stresu, trémy a nervozity překračuje vše, co jste dosud zažili, ale stejně na stage jdete a to i přesto, že jste ještě před dvěma hodinami ani nevěděli, zda budete mít k vystoupení partnerku včas na místě. Kdysi mě oslovilo jedno takové přísloví spřažené s bojem a tím se řídím, pokaždé když jdu na stage: „Z boje se štítem nebo na něm.“ Tentokrát můj štít sice utrpěl slušné šrámy a člověk si říká, už nikdy nepodstoupím něco za takových podmínek, ale opak je pravdou. Podstoupíte, ale pokaždé to zvládáte lépe, jste otrkanější a zkušenější. Ani jsem netušil, jak právě tahle záležitost mě doslova „kopne“ dopředu v osobním rozvoji a změní úhel pohledu na věci, které se dějí okolo mě.
Leden však nebyl zajímavý jen děním okolo vystoupení, ale i velmi komorním soukromým workshopem a osobním setkáním s velmi charizmatickým Yoroiem Nicolasem, který měl sebou jako partnerku velmi příjemnou vstřícnou a křehce vypadající Lilo. Nejen, že ukázali velmi působivou show, ze které hodně zejména nezasvěcených doslova mrazilo, ani já na to vystoupení nikdy nezapomenu. O to více mě obohatili velmi zajímavým a osobitým pohledem na vázání, dění okolo něj. Je až neuvěřitelné jak Vám tito velmi nenápadní lidé dokáží ve velmi krátkém čase dát takovou emoční nálož, jakou bylo nejen jejich vystoupení, ale i pár chvil povídání o životě. A když nad tím tak přemýšlím, za celou tuhle meganálož byly nejvíc odpovědné dvě osoby, skvělá kamarádka, riggerka v jednom Edna a neméně skvělý „zvrhlík“ Míla Bugtcher .
Únor
Hned v únoru jsem měl možnost vidět na Shibari Night na Kolbence další Nicolasovo vystoupení tentokrát s jeho partnerkou Sarurou a bylo to něco jako zažít oheň a vodu, světlo a temnotu, poznat obě strany jedné mince. Obě vystoupení byla tak rozdílná, až to bylo téměř k neuvěření.
Březen
Měsíc, který přinesl spoustu pestrosti ve formě zajímavých domácích workshopů. Předně Janek se vrátil z týdenního workshopu v Berlíně a spolu se Zakem vedli workshop s ukázkou ruční výroby provazů a přinesli spoustu zajímavých informací. Přinesli i takové informace, které do té doby nikdo na žádném workshopu pořádaném u nás nikdy nezmínil. Do té doby byly informace o výrobě provazu i rozdílech ne zrovna dobře dostupné a zejména velmi nejednoznačné.
V březnu jsme si také spolu s Věrkou zalektorovali na tréninkové Shibari Night kdy si Edna s Aneou užívaly svůj zasloužený debut v Paříži a my jim, pokud jsme zrovna nedrželi v ruce provaz, drželi palce i pěsti ať jim vše dopadne naprosto skvěle.
Duben
Přinesl nejen skvělý zážitek z vystoupení Nawashi Kanny a Kagurou, které se navíc konalo ve velmi netradičních prostorách. Za prožití tohoto osobitého zážitku platí veliké díky hlavně organizátorce Míše, Into These Bonds, kdy právě díky jejímu výběru jiného prostoru Kannovo vystoupení nabralo úplně jiný rozměr.
Rozbíhaly se přípravy na vystoupení v květnu na fetish akci pořádané Ademou .
Ba co víc jsem se díky neuvěřitelné náhodě a účasti na Ednině přednášce o shibari konané v Crossu se seznámil s výjimečnou osobností. S takovou představivostí, tvořivostí a souhrou s mým pohledem k vázání jsem se do té doby nesetkal. Tehdy jsem ani netušil, že mezi námi dojde ke spolupráci pro podzimní vystoupení na připravovaném Fetish Marketu.
Květen
Událostem v květnu dominovalo vystoupení s modelkou Valggrind na již několikrát námi navštíveném pódiu nacházejícím se v Klubu Kotelna v rámci doprovodného programu fetish přehlídky pořádané Ademou. A přestože přípravy komplikovala jedna jobovka za druhou, ať už pracovní či zdravotní, pověstný štít téměř neutrpěl šrámy. Bylo to snad poprvé, co jsme čelili neuvěřitelně srdečným reakcím od lidí, pro které dosud pohled na vázání byl jako sledování zasychání lodního laku. Kdo věří v karmu by řekl, že to byla jen taková drobná příprava na další a mnohem větší nálož.
Červen
Červen přinesl spoustu pozitivních překvapení a probouzel svým děním spoustu podnětů k plánům, tvoření a ostřejší pohled na svět.
Velmi inspirativní neobvyklá Shibari Night s přednáškou Petra Jedináka, kterého považuji za fotografického kouzelníka. Jeho povídání o svých pohledech a inspiracích spojených s shibari a focením mi doslova převrátilo úhel pohledu i způsob, jak hledat estetiku a krásu v detailech a třeba i jen v obyčejných drobnostech.
Tím však setkávání se zajímavými lidmi v červnu nekončilo. Byl tu druhý Rope Spirit a charizmatičtí zahraniční hosté Barkas a Adie. Jejich působivé vystoupení umocnily i osobní zážitky ze soukromé výuky. S Barkasem a Adie jsme se setkali ještě znovu, o dva měsíce později a tou dobou padlo rozhodnutí, které odstartovalo vykročení na cestu, která přinesla spoustu změn, hlubokých prožitků i velmi intenzivního „tréninku ve vyrovnávání se s nečekanými životními situacemi.“
Doslova fyzickou změnu pohledu na svět pak dokončila korekce zraku laserem, kdy absolvování zákroku bylo tisíckrát jednodušší než se pro něj rozhodnout.
Červenec
Ten se nesl ve znamení zjištění, že masochista ze mě jistě nebude, rekordu v konzumaci zmrzliny a příjemných tvůrčích vázacích setkání a souladu s výjimečnou otevřenou duší. Dostihly mě však důsledky zimní nehody před téměř osmi lety a docela nepříjemně se mi začaly rozpadat zuby narušené onou zimní nehodou. Výsledek byl, že jsem v červenci i srpnu byl u zubaře pomalu častěji než doma a v mezičase snědl tolik zmrzliny, že to muselo předčít i konzumaci za celé moje dětství. A komplikované trhání osmičky mě pouze utvrdilo v přesvědčení, že bolesti dokážu vzdorovat, ale rád ji rozhodně mít nebudu.
Nejlepším anestetikem na to vše byla čestná role průvodce objevováním na Lucčině nové provazové cestě umocněné vzájemnou neprovazovou tvorbou otevírající mnohdy velmi nečekané obzory.
Srpen
Pokračoval úspěšným lámáním rekordu v konzumaci zmrzliny a velmi příjemným znovusetkáním s Barkasem a Adie nejen na workshopu, který byl velmi nabitý příjemným osobitým stylem výuky od Barkase, ale i úžasné vystoupení, které dalo později vzniknout i velmi působivému videu, které vytvořil Barkas sám za pomocí vlastního fotoaparátu a záznamu vystoupení s Adie.
Velký dík za rozhodnutí i po tak krátké době sem ještě pozvat Barkase patří Míše Into These Bonds, která tento workshop zorganizovala a tuhle charizmatickou dvojici do Prahy pozvala, kterou ještě vzápětí vystřídal další působivý pár Jakara s Indigo Rose. Zejména pak příjemná atmosféra rope jamu na Shibari night přinesla nejedno krásné překvapení. A aby toho nebylo málo, mezi těmi, co sledovali volné vázání v podání Edny s Aneou byla i velmi nenápadná charizmatická slečna ze Slovenska Zuzka Sabová. Tehdy projevila jedno nesmělé první přání vyzkoušet si pocit jaké je vázání a obrátila svou důvěru ke mně. Nejen, že to pro mě byla pocta, ale tehdy jsem ještě netušil, že druhé přání, které bude vysloveno o několik měsíců později mě tak trochu překvapí způsobem, o kterém se mi ani nezdálo.
V tomto měsíci se rozběhla i spolupráce s modelkou Satorií a začali jsme se pomalu chystat na připravované fotoprojekty.
Září
Přineslo lehkou nervozitu již pomalu se rozbíhajících příprav na připravované říjnové vystoupení na Fetish Marketu a jedno komorní, ale o to příjemnější překvapení a setkání s velmi působivou dvojicí Strange Love a Sansumi. Kdybyste tyhle hosty z Německa potkali někde běžně na ulici, tak na Vás budou působit dojmem, že jsou to velmi milí lidé on takový hromotluk, v jehož náručí křehoučká Sansumi útočiště rovnající se odolnosti protiatomového krytu. Avšak co jsme měli možnost zažít na workshopu s technikami hojojutsu a kontaktní sadistické bondáže bylo něco co předčilo veškeré představy. Strange Love ukázal nejen, že je skutečným odborníkem a má neuvěřitelný přehled v hojojutsu a jeho historii. Ještě působivější však bylo, že dokázal být gentlemanem i v těch nejdrsnějších situacích a jeho projevu skvěle sekundovala křehce vyhlížející půvabná Sansumi, které se při jedné z velmi drsných ukázek vymklo koleno, a celý den absolvovala s vyhozeným kolenem. Což nikdo ze zúčastněných doslova nepobíral, jak tohle vše dokáže tak skvěle zvládnout. Velmi opojnou komorní atmosféru ještě zvýraznily chvíle němého úžasu nad velmi hlubokým poutem mezi nimi. Za tuhle zážitkovou nálož patří opětovně velký díky Míše Into These Bonds.
Obdržel také hned několik velmi překvapivých pozvání či nabídek, které jsem doslova nečekal. Jedno z pozvání bylo udělat přednášku o historii a současnosti shibari a pozvánka od Zuzky Sabové na podílení se na velmi neobvyklém projektu.
Říjen
Na říjen 2015 nezapomenu do konce života! Tady se vyřádilo všechno, co se snad vyřádit vůbec mohlo.
Začátek měsíce byl vcelku slibný. První přednáška o shibari v mém podání v životě, kdy se během několika málo minut objevilo najednou několik desítek velmi pozorných a zvědavých lidí, kteří se opravdu zajímali, a tím mě velmi podpořili a zpříjemnili mi tento přednáškový křest ohněm. Celá přednáška i s krátkým vystoupením se odehrála v rámci Týdne kávy v restauraci Anděl café v Brně.
Z Brna jsem se však ještě nevracel do Prahy, ale naopak pokračoval směr Bratislava díky pozvánce umělkyně Zuzky Sabové ke spolupráci na velmi zajímavém projektu. Zuzka je velmi talentovaný a tvořivý člověk, který má dar přenést vnější podněty a prožitky do grafické formy, která Vás doslova pohltí. Věděl jsem, že je velmi nadaná a do doby pozvání jsem netušil, že pracuje ještě na plastice, k jejímuž dokončení mě pozvala. Požádala mě o zakomponování fragmentů bondáže do jejího díla. Tak nečekaný a výjimečný projekt a spolupráce s tak tvořivým člověkem jako je Zuzka Sabová je něco, na co nejde zapomenout.
Po návratu přišla asi jedna z nejtvrdších zkoušek vůbec. Blížil se termín vystoupení na Fetish Marketu a jemu předcházely domluvené soukromé hodiny s Riccardem Wildties. Do té doby vše vypadalo, že běží hladce, než přišla opravdu velmi extrémní komplikace v podobě ztráty člena rodiny. Měl jsem tehdy velkou obavu o Lucku a byl kdykoli raději připraven vše odpískat, než cokoli nějak lámat a na hledání alternativního řešení již nebyl čas. Nicméně Lucka projevila neuvěřitelnou vnitřní sílu a schopnost se s takovou situací vyrovnat a patří jí za to můj veliký a nejhlubší obdiv. Současně patří poděkování i Soptíkovi za opravdu pružnou reakci a pomoc při přeorganizování plánované soukromé výuky s Riccardem. K tomu všemu Riccardovy lektorské kvality umožnily takřka neuvěřitelné, že i za tak nepříznivých okolností jsme si oba s Luckou odnesli spoustu podnětů, které nás oba posunuly mnohem dál, než jsme vůbec čekali.
Týden na to jsme s Luckou stáli na pódiu v klubu Kotelna a měli své úplně první společné vystoupení, které se pro nás oba i přes nepřízeň okolností stalo zážitkem, na který asi ani jeden z nás nikdy nezapomene. Spousta nádherných reakcí, které jsme obdrželi, mě jen utvrdila v tom, že má smysl v tomto úsilí dál pokračovat a pomáhat těm, co se rozhodují se vydat na cestu zájmu a prožitků spojených s vázáním.
A aby toho nebylo málo, byl jsem takřka na poslední chvíli osloven a požádán o účast na multikulturním festivalu Plzeňská noc, kde jsem měl přednášku o historii a současnosti shibari a krátké vystoupení s modelkou Geen Paglliacci, která se své role modelky chopila s nadšením a se ctí.
Musím říci, že větší „nálož“ v jednom měsíci jsem fakt nezažil.
Listopad
Byl svým způsobem měsícem klidu a proti tomu, čím jsem do té doby prošel, to byla procházka růžovým sadem. Pár vázání pro trénink či radost bylo skvělou náplastí na každodenní pracovní patálie. Příjemně povzbudivá byla i návštěva Gorgone tentokrát v doprovodu Misungui, kdy přednáška v jejím podání zbořila nejeden mýtus okolo shibari a vystupování. Jejich společné vystoupení mělo osobitou lehkost, která rozhodně není zcela samozřejmostí. O skvělý kontrast se postarala u nás hodně známá dvojice Edna s Aneou , které svou zdánlivou razancí doslova šokovaly diváky. Byla to skvělá ukázka toho, jak zvuk dokáže umocnit napětí. Z onoho večera jsem si odnášel nezapomenutelné poznatky a velmi zajímavý pohled na kontrast mezi „děním uvnitř a vnějškem.“
Prosinec
Poslední měsíc v roce zpříjemnily hned dvě tvůrčí události. Jednou z nich bylo focení se Satorií u Petra Jedináka, což mělo nejen velmi úchvatný naplňující zážitek v podobě výsledných fotek. Ale také přes velikou únavu nás všech, úžasné pohodové chvíle doplněné povídáním a pohodou, kterou Petr doslova vyzařuje.
Druhou událostí, která jen, jak se říká, potvrdila onu výjimečnost tohoto roku, bylo setkání s Fredem RX . S Fredem jsem se sice neviděl poprvé, ale způsob jakým pohlíží na vázání je neobvyklý a i jeho foto tvorba se vymyká všem myslitelným konvencím. Volné povídání, rope jam na Shibari Night na Kolbence byly příjemnou tečkou za tak nabitým rokem.
Stylovou třešničkou na tomto dortu bylo vlastnoruční upravení a obarvení nových provazů, které se ukázalo skvělým prostředkem jak uklidnit a uvolnit mysl.
Na závěr musím konstatovat, že přísloví „Co Tě nezabije, to Tě posílí.“ dostalo po zážitcích roku 2015 naprosto nový rozměr. Ať se Vám přihodí cokoli a je jedno jestli je to pozitivní nebo ne, posune Vás to kupředu, ať chcete nebo ne.